Video tours of Prague version 4.00 date 20.3.2016
Copyright © 2016 · All Rights Reserved · Video tours of Prague
Děkujeme, že neblokujete reklamu na tomto webu.Bez ní by tento web neexistoval.
Praha : Královská zahrada
Approximate coordinates (gps): 50.09331 14.40285
Královská zahrada se nachází v Praze na Hradčanech na severním hřebenu táhnoucím se od západu k východu. Má rozlohu 3,6 ha[1] a od Pražského hradu je oddělena Jelením příkopem. Byla založena králem Ferdinandem I. roku 1534 na místě původních středověkých vinic. Zahrady byly navrženy v renezančním slohu a postupem doby do nich přibylo mnoho objektů. Na východním cípu, je to např. nádherný renesanční Letohrádek královny Anny. Uprostřed je to Míčovna a sochy od Maxmilliána Brokofa a J. J. Bendla, k západu pak Vila Dr. Eduarda Beneše. Hlavním cílem zahrad bylo pěstovat zde stromy, které neodpovídají ekotopu střední Evropy. A tak se zde můžeme setkat s kaštany, javory, lískami a dalšími nepůvodními druhy. V současnosti prostor Královské zahrady není jednolitý, ale je tvořen různými oddíly, které byly upravovány a přepracovávány v průběhu staletí. Královská zahrada je stejně jako jiné zahrady Pražského hradu otevřena jen přes den. V zimě je zcela uzavřena.Zahrada je na svém západním cípu ohraničena cestou vedoucí přes Prašný most do Hradu, na opačné jižní straně pak Letohrádkem královny Anny, nesprávně označovaném jako Belvedér. Na jižní straně hraničí s Jelením příkopem, který ji odděluje od Pražského hradu. Na severní straně se nachází zeď. V zahradě je řada objektů, soch, fontán, vodotrysků a zahradnických prvků.
Valdštejnská zahrada
Approximate coordinates (gps): 50.09 14.40667
Valdštejnská zahrada je jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka. Nachází v Praze na Malé Straně a je součástí areálu Valdštejnského paláce, který byl ustaven jako sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Sídlo Senátu dále zahrnuje Valdštejnskou jízdárnu, sousední Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác. Zahrada byla budována souběžně se stavbou paláce a původně byla komponována v italském stylu. Její členění bylo zřejmě podobné čtvercovému dělení zahrady ve Valdicích u Jičína. Již v této době byl její součástí rybníček, v jehož středu nebyl ostrůvek se sochami, ale pravděpodobně fontána. V 18. století byla zahrada pozměněna do přírodnější formy a po rekonstrukcích v 50. a 90. letech 20. století se její vzhled přiblížil k původnímu pojetí. Vzhledem k prostorovým možnostem je členěna do několika částí. Na východní straně je dominantní sala terrena, na opačné straně zaujme rybníček s umělým ostrovem a Herkulovou sochou. Bohatá zeleň je doplněna třemi kašnami, kopiemi původních Vriesových soch (Adónis a Venuše, Apollón, Bacchus, Kráčející kůň a Kůň s hadem, Neptun, Láokoón a jeho synové, Zápasníci) a reliéfními vázami. Většina původních soch v zahradě byla součástí Valdštejnovy sbírky, některé kopie byly do zahrady umístěny nově ve 20. století a pocházejí i z jiných než Valdštejnových sbírek. Pozdně barokní kamenné sochy Apollona, Diany a Hérakla byly do zahrady umístěny kolem poloviny 18. století. Na jižní stěně je unikátní umělá krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a voliéra pro exotické ptactvo. Zahradou se volně pohybují pávi, ve voliéře jsou dva páry výrů, v rybníčku je chováno množství rozmanitých druhů ryb včetně barevných kaprů a hnízdí zde volně žijící divoké kachny a slípka zelenonohá. V zahradě jsou také zajímavé druhy stromů (např. magnólie, fíkovník, mišpule, viz infodeska).Každého návštěvníka zahrady upoutá především sala terrena. Trojosá kolosální otevřená stavba, odpovídající svou výškou Hlavnímu sálu, neměla v době vzniku a ani později obdoby. Charakter její výzdoby se shoduje s výzdobou ostatních prostor paláce. Strop je ozdoben freskami, dělenými do tří sekvencí řeckého Olympu: uprostřed Zeus s Herou a Venuší, na jižní straně bohové Trójanů a na severní bohové Helénů. Medailony kolem Olympu znázorňují hrdiny Trojské války, jejíž tematika je i ve třech lunetách na čelní stěně. Na výzdobě se podíleli Marco Canevalle, Galli a pravděpodobně i Bianco za účasti svých pomocníků. Dveře v jižní boční stěně zpřístupňují umělou jeskyni s krápníky a fontánu – tzv. grottu v prostoru kruhového půdorysu v přízemí pod Audienční síní.
Praha : Františkánská zahrada
Approximate coordinates (gps): 50.08212 14.42400
Františkánská zahrada je historický vnitroblokový park na Novém Městě v Praze 1, který se nalézá mezi Jungmannovým a Václavským náměstím v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie Sněžné. Přístup do zahrady je možný z Jungmannova náměstí, pasáží Alfa vedoucí sem z Václavského náměstí a pasáží Světozor vedoucí z Vodičkovy ulice obě pasáže se spojují před branou do zahrady), dále pak existuje i samostatný vchod z Jungmannovy ulice. Zahrada je celoročně otevřena a zavírá se jen na noc. Jedná se svým způsobem o zcela ojedinělou přírodní enklávu přímo v srdci hlavního města.Zahrada vznikla při sousedním klášteře karmelitánů s kostelem Panny Marie Sněžné, založeném roku 1347, jako užitková zahrada. Od roku 1604 klášter osadili františkáni a zahradu několikrát obnovovali. V barokní době byla upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po vypuzení mnichů roku 1950 byla zahrada otevřena veřejnosti a po restituci v letech 1989–1992 zrekonstruována. Jedná se o barokní zahradu francouzského typu s pravidelným půdorysem, uprostřed stojí čtvercový pavilon a kolem něho bylinářská zahrádka, ohrazená nízkým plotem. Součástí zahrady je i dětské hřiště. V zahradě jsou vysázeny živé ploty a růže, je zde umístěna řada laviček a sochařská fontána.
Praha : Pražský hrad : Zahrada Na baště
Approximate coordinates (gps): 50.09019 14.39795
Čtvrté nádvoří Pražského hradu je jedno ze čtyř nádvoří na Pražském hradě, jehož větší část zaujímá zahrada Na Baště. Je situováno v západní části hradního areálu. Vstoupit do něj lze bránou vedle Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí, na východní straně průjezdem v paláci ze II. hradního nádvoří nebo od severu schodištěm z Jeleního příkopu či Plečnikovou lávkou od Prašného mostu podél severního hradního křídla. Plocha nádvoří, vymezená palácovými budovami pouze na jižní a východní straně, je rozdělena na menší jižní dlážděnou část a severní vyvýšenou zahradu Na Baště. Od ostatních hradních nádvoří se zřetelně liší. Leží na vedlejších komunikacích – není součástí slavnostní vstupu, netvoří rovnou plochu (resp. jen vlastní malé nádvoří na jihu), je doplněno zelení a vlastně se nejedná o klasické nádvoří: palácové budovy nejsou primárně koncipovány k vymezení nádvoří, zbývající strany tvoří ohradní zeď sousedního objektu a terasa vysunutá za obvod hradního křídla. Také označení „Čtvrté nádvoří“ se ujímá teprve v posledních desetiletích.Zahrada Na Baště zaujímá větší (asi 80%), vyvýšenou severní část IV. nádvoří. Dnešní podoba s rysy japonské zahrady vychází z návrhu Josipa Plečnika. Střední část pod rampou ke Španělskému sálu zaujímá trávník se stromy, šlapáky (kameny) a především pergolou krytými zbytky středověké bašty, která dala zahradě jméno. Další travnatý pruh se stromy a lavičkami je podél západní a s keři podél východní strany. Pochozí plochy jsou vysypány bílým štěrkem, do kterého jsou zakomponovány pravidelně osázené střižené stromy, na jihu v rastru 4x4 +2 (prostor středních dvou na jižní straně zaujímá schodiště), 4 symetricky na severu, kde jsou ještě další dva v ose travnatých pruhů. Zahrada svou relativní odlehlostí od turistického ruchu, exotickým charakterem a kombinací rytmických kompozičních prvků se střední částí symbolicky reprezentující přírodní scenérii umožňuje navození uklidňující, až kontemplativní nálady.
Praha : Vyšehradské zahrady
Approximate coordinates (gps): 50.06465 14.41809
Vyšehradské sady jsou park na Vyšehradě v Praze. V 15. století se zde nacházely vinice, současnou podobu místo získalo až v 19. století. Sady jsou ohraničeny různými budovami např. starým purkrabstvím, starým děkanstvím, nebo bazilikou svatého Petra a Pavla. Z největší části je ovšem park lemován hradbami od nichž jsou krásné výhledy na Prahu, zejména na její západní část. V parku se nachází několik soch, zobrazují zejména osobnosti z české historie.Vyšehradský hřbitov při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je od 19. století pohřebiště nejvýznamnějších českých osobností. Kromě hrobů různých významných osobností a jejich rodin se zde na východní straně hřbitova nalézá společná hrobka nejvýznamnějších národních osobností – Slavín. Rozloha hřbitova činí 0,81 ha. Na pozemku se nachází i márnice a kaple. U vchodu na západní straně se nalézá samostatné oddělení, kde jsou pohřbeny řádové sestry (voršilky, bartolomějky, redemptoristky).Hřbitov byl na tomto místě již ve 13. století, přebudován na národní pohřebiště byl v roce 1869, kdy byly kolem hřbitova postaveny novorenesanční arkády. Hřbitov představoval výjimku mezi pražskými hřbitovy v tom, že zde bylo v roce 1785 zvláštním výnosem povoleno pohřbívání, ačkoliv ostatní hřbitovy u kostelů uvnitř města musely být zrušeny. Na přelomu 80. a 90. let 19. století pak byl postaven pomník Slavín. Proměnu hřbitova v „národní pohřebiště“ navrhl František Ladislav Rieger a zasloužil se o ni zejména Václav Štulc.
Praha : Petřín : Kinského zahrada
Approximate coordinates (gps): 50.07858 14.40046
Kinského zahrada jsou sady v Praze na Smíchově. Spojují oblast Anděla s Petřínským vrchem (od toho jsou odděleny Hladovou zdí). Zahrada se rozkládá na jižní a jihovýchodní straně petřínského svahu v nadmořské výšce 200 až 315 metrů nad mořem a její rozloha činí 17hektarů.V dobách středověku se zde nacházely zahrady a vinice; později tu vznikaly i dvory a usedlosti. Jednotlivé řády, jako například řád Kartouzských tu měl také svojí vinici. Roku 1798 Růžena Kinská všechny tyto pozemky vykoupila, v letech 1827 až 1831 zde nechal kníže Rudolf Kinský vybudovat anglický park, který se změnil v současné sady. Kromě toho ale vznikl i Letohrádek Kinských a dvě jezírka. Pro ty byla vyražena i 380 m dlouhá vodovodní štola, vznikl důmyslný napájecí systém. Dále bylo vybudováno zhruba deset skleníků pro teplomilné rostliny rozličných druhů. Od roku 1901 patří celý areál městu; nejprve jej vlastnilo město Smíchov, později po jeho začlenění pod metropoli pak Praha; zahrada byla zpřístupněna veřejnosti a roku 1908 renovována. V roce 1927 sem byl přenesen i dřevěný kostelík svatého Michala z Podkarpatské rusi. V první dekádě 21. století prochází zahrada postupně další renovací.
Praha : Petřín : Růžový sad
Approximate coordinates (gps): 50.08056 14.39777
The Rose Garden, formerly also called Švehlův rose garden, located on the top side of the Prague Castle plains hill Petrin hill in Prague, at an altitude of 320-328 m. Garden is divided into three compositional části.První one is the rosarium. The second part is the cable car station on the way to the tower, which is then for the third and final part of a children's playground and a picnic area. It is protected as a cultural monument of Czech republiky.Na this part of Petrin hill was originally forest cover, which was gradually replaced by vines and fruit trees. The Rose Garden is located on land between the Hunger Wall and baroque fortifications from the 17th and 18th století.Od Baroque period was part of the fortification bands affiliated to Hradčany and served until 1932 military purposes. There were bastions walls, objects and other military buildings.Praha : Botanická zahrada Karlovy univerzity
Approximate coordinates (gps): 50.07068 14.41971
Botanická zahrada Univerzity Karlovy je jedna ze tří významných botanických zahrad v Praze. Byla založena Josefem Bohumírem Mikanem roku 1775 na Smíchově. Po povodni roku 1890 byla univerzitní botanická zahrada přemístěna na Nové Město, kde pražské univerzity odkoupily od České společností pro zvelebování zahradnictví v Praze zahradu budovanou od roku 1845. Dnešním vlastníkem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. Zahrada má rozlohu 3,5 ha. Ročně ji navštíví asi 100 000 návštěvníků. O zahradu pečuje přibližně 20 zahradníků a kurátorů. Roční náklady na provoz, hrazené Přírodovědeckou fakultou UK, se pohybují kolem 6 milionů Kč. Na provoz a údržbu přispívá i hlavní město Praha. Podle zahrady se jmenuje blízká tramvajová zastávka Botanická zahrada na trati směřující do Nuselského údolí. Dlouholetým ředitelem zahrady byl RNDr. Václav Větvička, od roku 2007 je ředitelem zahrady Ing. Ladislav Pavlata.O zřízení botanické zahrady usiloval kolem roku 1752 první profesor lékařství a botaniky na Univerzitě Karlově Scotti de Compostella. Zahrada byla zřízena roku 1775 na Smíchově v místech dřívější jezuitské zahrady v okolí dnešního smíchovského předmostí Jiráskova mostu. Dnešní Dienzenhoferovy sady jsou zbytkem původní botanické zahrady. V polovině 19. století zahradu vedl prof. Vincenc František Kosteletzký a byla údajně považována za nejlepší botanickou zahradu severně od Alp. Měla exteriéry, 9 skleníků a obsahovala asi 13 tisíc druhů a odrůd rostlin. Po vážném poškození povodní 2. a 3. září 1890 a také v souvislosti s rozvojem a industrializací Smíchova univerzita přemístila zahradu pod Slupskou stráň na Nové Město. Slupskou zahradu od roku 1845 budovala Česká společnost pro zvelebování zahradnictví, roku 1882 zde vystavěla nové skleníky. Po roce 1890 pozemek odkoupily pražské univerzity, česká i německá. Česká univerzita získala pozemek v dolní části zahrady a převzala původní skleníky. V ulici Benátské č. o. 2 byl vystavěn český botanický ústav. Německá univerzita získala pozemky na stráních a kolem roku 1900 vybudovala nové, technické skleníky. V ulici Viničné č. o. 5 byl vystavěn německý botanický ústav. Obě zahrady dostaly i budovy pro ubytování zahradníků. Po uzavření českých vysokých škol za druhé světové války byla česká zahrada jako tzv. české oddělení připojena k německé. Spojenecký nálet na Prahu 14. února 1945 zcela zničil německé skleníky a poškodil české. Zahrada dále působila s dnešním názvem Botanická zahrada Univerzity Karlovy. Německé skleníky již nebyly obnoveny, české byly v letech 1946–1949 zcela přestavěny. V roce 1977 byly části botanické zahrady rozděleny oddělení na hajní květena, teplobytná květena ČSSR, subtropické skleníky, vodní a bažinné rostliny, jehličnany, rozárium, středomořská květena, biologické oddělení, pěstitelské oddělení, okrasné trvalky, užitkové rostliny, skalka, léčivé a jedovaté rostliny, letničky, pokusné plochy. V roce 1995 byl na skleníky ze čtyřicátých let vydán havarijní výměr. V letech 1996–1999 byly skleníky rekonstruovány, a to v souladu s vůlí památkářů do podoby, jakou měly skleníky ze čtyřicátých let. Projektantem rekonstrukce byl arch. Dvořák a generálním dodavatelem firma Konsit a. s. Praha.V areálu zahrady je budova katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK a sídlí zde Ústav pro životní prostředí a studijní oddělení Přírodovědecké fakulty UK. Zahrada zahrnuje venkovní a skleníkové expozice. Ve venkovní expozici je na počátku 21. století možno shlédnout asi 3 000 druhů rostlin, jenž představují i ojedinělou genofondovou sbírku. V létě je pod širým nebem vystavována sbírka rostlin z vlhkých subtropů podle světadílů původu rostlin, v zimě jsou tyto exponáty uskladněny ve velkém studeném skleníku. Součástí venkovních expozic je významný unikátní exemplář jinanu dvoulaločného, Ginkgo biloba cv. Praga, který je obří bonsají stáří kolem 130 let. V zahradě je i jedna z prvních metasekvojí dovezených do Evropy a další dřeviny. V roce 1904 byla založená kolekce středoevropské květeny, která je považována za nejcennější část zahrady. Pravidelně se zde také konají výstavy exotického ptactva.
Praha : Žofínská zahrada (Slovanský ostrov)
Approximate coordinates (gps): 50.0796 14.41318
Slovanský ostrov (Žofín) je vltavský ostrov v Praze. Nachází se při pravém novoměstském břehu vedle Masarykova nábřeží, mezi Národním divadlem a Jiráskovým náměstím. Stojí na něm palác Žofín, Šítkovská vodárenská věž, částečně budova Spolku výtvarných umělců Mánes nad jezem, park a dětské hřiště. Na ostrov navazuje Šítkovský jez s plavební komorou s malým majákem. Ostrov vznikl postupnými nánosy půdy v 17. století. Jeho růst zřejmě urychlilo zřízení novoměstských mlýnů pod Zderazí. Po povodni roku 1784 byl ostrov zpevněn zdí a byly zde vysázeny stromy. Od roku 1817 ostrov vlastnil barvíř kůží Josef Ignác Saenger.V letech 1836–1837 nový majitel Václav Antonín Novotný nechal přestavět starý hostinec na restauraci. Od roku 1838 ostrov nese jméno podle rakouské arcivévodkyně Žofie, matky císaře Františka Josefa I. V roce 1848 se zde konal Slovanský sjezd. V roce 1884 ostrov vykoupila pražská obec a přestavěla (hlavní budovu) podle návrhu Jindřicha Fialky. Až do postavení Obecního domu fungoval ostrov jako centrum českého společenského života. V roce 1918 se zde nacházelo sídlo Vojenského velitelství Národního výboru. Na jižním konci ostrova byla v roce 1930 v těsném sousedství Šítkovské vodárenské věže vybudována spolková budova SVU Mánes se známou výstavní síní a uměleckou kavárnou. V roce 1948 byl ostrov v těsné blízkosti pražského Národního divadla spojen s pobřežím novým mostem. Ostrov včetně budov byl zasažen povodněmi v roce 2002, objekty byly znovu zprovozněny v září 2003. Budovu Žofína vlastní soukromý majitel a velmi často se v něm konají různé společenské akce (plesy, koncerty apod.)
Copyright © 2016 · All Rights Reserved · Video tours of Prague