Video tours of Prague version 4.00 date 20.3.2016
Copyright © 2016 · All Rights Reserved · Video tours of Prague
Děkujeme, že neblokujete reklamu na tomto webu.Bez ní by tento web neexistoval.
Approximate coordinates (gps): 50.08967 14.39816
Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské.Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky jeden z největších hradních komplexů na světě. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Mimo mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci – velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Rozloha hradu je sporná, obvykle se ale udává údaj okolo 7,28 ha. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Král Přemysl Otakar II. byl ve své době jedním z nejváženějších panovníků Evropy. Tomu odpovídaly i jeho přestavby na Hradě. V prvních letech vlády se zaměřil na zdokonalování opevnění, zejména na té nejcitlivější západní straně, kde byly rozšířeny příkopy, a vchod v Černé věži na východě zrušil. Nechal přestavět královský palác pro potřeby reprezentace a bydlení. Gotický rozmach pokračuje za vlády Lucemburků. Už ve 30. letech 14. století začala nákladná přestavba královského paláce podle vzoru francouzských paláců. Tehdy bylo přestavěno románské patro a palác byl rozšířen arkádami směrem do hradu, které tak umožnily vybudování dalšího rozměrného reprezentačního patra. V tomto patře se nacházel především tzv. Velký sál, předchůdce Vladislavského a palácová arkýřová kaple, jejíž zbytky je možno spatřit v jižním zdivu Vladislavského sálu. Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský položil s dlouholetým přítelem Arnoštem z Pardubic a se svým otcem, králem Janem Lucemburským, základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavními architekty byli Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Je to trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je Svatováclavská kaple postavená nad hrobem sv. Václava. Velká, Jižní či Zvonová věž, 96,5 metrů vysoká, byla založena Petrem Parléřem, avšak dokončena až roku 1554 a roku 1770 opatřena barokní bání. Západní část s osmdesátimetrovými věžemi byla přistavěna až v 19. a 20. století podle návrhu Josefa Mockera. Katedrála byla dokončena za prezidenta T.G. Masaryka a arcibiskupa pražského Františka Kordače, kdy byla slavnostně otevřena ke Svatováclavskému miléniu 28. září 1929.
Bronzovou jezdeckou sochu sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu vyrobili v roce 1373 bratři Martin a Jiří z Kluže. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších českých gotických soch z bronzu. Socha byla poškozena v roce 1541 při požáru Pražského hradu, kdy jí urazili pravou ruku a ta musela být znovu přivařena. Jiná nehoda sochu postihla v roce 1562, kdy se na ni vyšplhali diváci, aby viděli na rytířský turnaj, sochu zvrhli a ulomili koňskou hlavu. V současnosti se na nádvoří nachází bronzová kopie sochy, její originál je vystaven jako součást expozice Příběh Pražského hradu ve starém královském paláci.[1] Další kopie, sádrová s povrchovou úpravou, se nachází v Lapidáriu Národního muzea a ve vestibulu Akademie výtvarných umění v Praze.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha nebo jen katedrála svatého Víta či svatovítská katedrála dle původního zasvěcení, je nejvýznamnější český katolický kostel a dominanta Pražského hradu.Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená však husitskými válkami. Přes snahy o dostavbu a dílčí doplňky (vrchol jižní věže) došlo k dostavbě západní části s lodí a dvouvěžovým průčelím až po pěti stech letech, od roku 1873 a slavnostně byla dokončena r. 1929 k tehdy předpokládanému tisíciletému výročí úmrtí svatého Václava, zakladatele kostela. Součástí katedrály je celá řada významných uměleckých památek z různých staletí včetně období dostavby, k nejvýznamnějším patří díla z doby gotické výstavby katedrály (např. kaple sv. Václava, mozaika Posledního soudu a portréty na triforiu). Dne 30. dubna 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského. Za šest dní nato bylo papežskou bulou uděleno pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic právo korunovat českého krále. Dne 21. listopadu 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, položil s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, s tehdy již slepým otcem Janem Lucemburským a s bratrem Janem Jindřichem, základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Arnošt měl přes ramena arcibiskupské palium. Slavnosti se účastnilo veliké množství prelátů a urozených pánů, přičemž sbor zpíval Te Deum laudamus (tebe Bože chválíme). Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu, kterému už bylo 55 let. Stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdřív mohly sloužit mše. V chóru ve tvaru podkovy zbudoval osm kaplí se shodným půdorysem, jimž odpovídají lichoběžná pole ochozu. Klenby rostou na drobných hlavičkách hruškovitých příporek, celek je střízlivý a prostý. Buduje závěr chóru s arkádami až po triforium. Staví východní část dlouhého chóru s jednou kaplí na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje stavbu včetně obvodového zdiva kaple svatého Kříže, která byla zprvu umístěna samostatně mimo rozestavěnou část katedrály, na severu začíná sakristii. Roku 1352, ve svých dvaašedesáti letech Matyáš z Arrasu zemřel. Od roku 1356 převzal vedení stavby Petr Parléř, narozený ve Švábském Gmündu. Do Prahy přišel velmi mladý, asi 23letý, nejspíše z Kolína nad Rýnem a musel za sebou mít podporu a zkušenosti stavitelské rodiny, aby mu byla svěřena stavba takových rozměrů. Parléř pocházel z významného stavitelského rodu. V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě nosných žeber. Sv. Vít je trojlodní katedrála s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Tuto téměř kubickou místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů místnosti do třetin stěn. Svatováclavská kaple byla vysvěcena 1367 a do roku 1373 vyzdobena. Vedle kaple svatého Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a v jejím patře korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty. Parléř poté založil velkou neboli zvonovou věž, kterou jeho nástupci dovedli až do výše 55 metrů. Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385. Po smrti Karla IV. Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků pak opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí. Katedrála tak zůstala pro dalších pět set let torzem. Za éry Vladislava II. Jagellonského byla postavena pozdně gotická královská oratoř, jejíž autorství se připisuje architektovi Benediktovi Riedovi a provedení Hansi Spiesovi. Propojuje katedrálu se Starým královským palácem. Po velkém požáru Hradu a Malé Strany v roce 1541, který zničil mnoho staveb, byla během následujících oprav v letech 1556–1561 postavena západní Wohlmutova kruchta, uzavírající nedostavěnou katedrálu. Z roku 1770 pochází měděná barokní helmice věže, kde jsou také zavěšeny zvony.
Approximate coordinates (gps): 50.08970 14.39784
Hradní stráž je zvláštní součást ozbrojených sil České republiky, je podřízena náčelníkovi Vojenské kanceláře prezidenta republiky, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.Historie Hradní stráže se začala psát 6. prosince 1918, kdy vznikla zvláštním rozkazem tzv. Hradní setnina, která byla vyčleněna 28. pěším pražským plukem. Do té doby, od vyhlášení republiky, vykonávali stráž nad Pražským Hradem pražští sokolové, kteří se zhostili, díky své disciplinovanosti, i stráže nad pořádkem v Praze a na mnoha dalších místech nově vzniklého Československa. Za první československé republiky byly nošeny legionářské stejnokroje z Francie, Itálie a Ruska a členové byli bývalými příslušníky čs. legií. Během pozdějšího komunistického režimu Hradní stráž skomírala a byla začleněna pod Ministerstvo vnitra. Nový rozkvět přišel až po sametové revoluci za prezidenta Václava Havla.
Supermarine Spitfire byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech dalších spojeneckých armád během druhé světové války. Letoun tvořil spolu s Hurricany základ britského stíhacího letectva během bitvy o Británii. Existovala také námořní verze nazývaná Seafire určená pro operace z palub letadlových lodí. Měla na spodní straně trupu (později vzadu za ostruhovým kolečkem) záchytný hák (kvůli brzdění letadla při přistávání na letadlových lodích), sklápěcí křídla a další výstroj potřebnou k provozu na letadlových lodích. I přes solidní výkony nebyla tato modifikace úplně vhodná pro takovou službu (obtížné přistávání, způsobené malým rozchodem podvozku, vedlo k množství nehod, typ také neoplýval dlouhým doletem potřebným nad mořem), a tak se Seafire nestal v britském námořním letectvu tak dominantním typem jako na pevnině u RAF. Spitfire byl jednomotorový jednomístný stíhací letoun, celokovový samonosný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce (pouze kormidla kryje plátno), s jednoduchými ocasními plochami a se záďovým zatahovacím podvozkem (u prvních verzí ostruhové kolečko zatažitelné nebylo). Jedním z důležitých prvků konstrukce bylo tzv. geometrické zkroucení křídla (vedle geometrického zkroucení známe také tzv. aerodynamické zkroucení křídla; stejného účinku totiž lze dosáhnout i vhodnou volbou různých profilů podél rozpětí křídla, popř. křídlo může být tzv. zkrouceno současně geometricky i aerodynamicky). Úhel nastavení křídla se plynule snižuje z 2° u kořene křídla na −0,5° na koncích. Zkroucení křídla zajišťuje dobré chování při přetažení letounu – při přetažení se proudění začne odtrhávat nejprve u kořene křídla, což způsobuje dvě věci: – turbulentní proudění zasáhne ocasní plochy letounu, což způsobí vibrace výškovky, které se řízením přenášejí pilotovi na řídicí páku; toto kmitání „kniplu“ pilota informuje o tom, že se blíží do nebezpečné oblasti, při které může dojít ke ztrátě vztlaku a pádu letounu; – za druhé, díky menšímu úhlu náběhu vnějších částí křídla, si stroj stále ještě zachovává účinná křidélka, takže stroj stále ještě je plně ovladatelný.
Jeep Willys MB byl americký lehký užitkový vůz, který vznikl v době druhé světové války. Jeho název jeep (česky: džíp) se stal synonymem pro terénní automobil na celém světě. Tento legendární vůz byl snad nejznámějším vozidlem druhé světové války.
Čtvrté nádvoří Pražského hradu je jedno ze čtyř nádvoří na Pražském hradě, jehož větší část zaujímá zahrada Na Baště. Je situováno v západní části hradního areálu. Vstoupit do něj lze bránou vedle Arcibiskupského paláce na Hradčanském náměstí, na východní straně průjezdem v paláci ze II. hradního nádvoří nebo od severu schodištěm z Jeleního příkopu či Plečnikovou lávkou od Prašného mostu podél severního hradního křídla. Plocha nádvoří, vymezená palácovými budovami pouze na jižní a východní straně, je rozdělena na menší jižní dlážděnou část a severní vyvýšenou zahradu Na Baště. Od ostatních hradních nádvoří se zřetelně liší. Leží na vedlejších komunikacích – není součástí slavnostní vstupu, netvoří rovnou plochu (resp. jen vlastní malé nádvoří na jihu), je doplněno zelení a vlastně se nejedná o klasické nádvoří: palácové budovy nejsou primárně koncipovány k vymezení nádvoří, zbývající strany tvoří ohradní zeď sousedního objektu a terasa vysunutá za obvod hradního křídla. Také označení „Čtvrté nádvoří“ se ujímá teprve v posledních desetiletích.
Vánoční výzdoba na Pražském hradě. Kouzelná atmosféra v největším hradním komplexu. Též v součastnosti pořádané vánoční trhy umocní kouzlo prostředí. Večerní procházka hradem bude o to příjemnějším zážitkem
Copyright © 2016 · All Rights Reserved · Video tours of Prague